České trio - Czech Trio

Výběr z kritik koncertů Českého tria

„Proč trvalo západní polokouli tak dlouho, aby si uvědomila, že existuje tak úžasný ansámbl?“
/Koncert Českého tria v Clevelandu, Ohio, USA/
Cleveland's Plain Dealer, USA

České trio předneslo ambiciózní program /Praha, Dvořákova síň, komorní cyklus České filharmonie/
Klavírní trio a moll P.I.Čajkovského a Dumky Antonína Dvořáka. Dvě z nejznámějších děl triového repertoáru, technicky i výrazově obtížná, předpokládají vysoký stupeň vyzrálosti souboru. České trio u vědomí, že právě této vyzrálosti dosáhlo, předneslo skladby s vnitřním nadhledem, technickou precizností a s příkladnou muzikalitou. Trio Čajkovského není častým repertoárovým číslem, neboť interpretům skýtá řadu úskalí a nezaručuje úspěch. České trio s jasnou představou vlastního provedení vložilo do první věty veškerý náboj své muzikality i dosažené umělecké vyzrálosti a předneslo působivé zamyšlení nad tématem smrti, přesahujícím do katarze variací věty druhé. Kompoziční záměr trio naplnilo porozuměním a vlastním uměleckým přístupem. Napomáhala mu k tomu mnoholetá zkušenost v komorní interpretaci a vyvážený sólistický vklad jednotlivých hráčů. Precizní pianista s krajními póly dynamických hodnot dostál svého nepsaného vůdčího postavení, violoncellista se zvukově opojným tónem, podloženým virtuozní technikou a výrazovou šíří záběru, mu byl skvělým protihráčem, rázný zvuk houslistky, jejíž výraz je dalek romantizujícímu vyznění, dával trojici prostor k osobitému muzikantskému vkladu. Souhra tria byla dokonalá a tím i souzvuk vyvážený. Dumky A. Dvořáka jen potvrdily kvalitu souboru, který zanechal tímto povznášejícím dílem v posluchačích ten nejlepší dojem.
Eva Vítová, Harmonie


„Úžasný objev - nádherně úměrná zvukovost a stylová jistota.“ /Koncert Českého tria v New Yorku/
Strad, USA


Sezóna Kruhu přátel hudby začala romanticky /Koncert Českého tria v Lounech/
Povznášejícím způsobem začala 34. koncertní sezóna lounského Kruhu přátel hudby. Ve Vrchlického divadle ji zahájilo vystoupení Českého tria. Již avizovaný program sliboval výjimečná, a přitom líbivá klavírní tria romanticky založených skladatelů. Klavírista Milan Langer, houslistka Dana Vlachová a violoncellista Miroslav Petráš však ještě předčili očekávání. Svěží a mladistvé Trio c moll op. 2, které podle Langera napsal Josef Suk v necelých 16 letech a odstartovalo jeho kariéru, nasadilo vysokou laťku. Subtilní melodie s ohlasy na lidovou notu geniálně sugerovaly dojem, že je známe odpradávna. Po mazlivém žákovi Antonína Dvořáka vložil pravý romantik Felix Mendelssohn-Bartholdy do strun hudebníků výbušnou směs něžného citu a bouřlivé vášně. Jeho Trio č. 1 d moll op. 49 bylo provedeno opravdu strhujícím způsobem. Posluchač byl nemilosrdně vtažen do světa velkých sladkobolných citů a procitl, až když se přistihl, že na konci freneticky tleská. Jen škoda, že není zvykem aplaudovat po každé větě. Pomyslný kruh se uzavřel po přestávce Dvořákovým Triem B dur op. 21. Z nástrojů hudebníků při něm tryskala čirá citovost. Smyčcovou melancholii střídala taneční nálada, kdy si nešlo podupávat do rytmu, a místy se propadala do opojného, ale přece jen melodramatického kýče. Prožitek ze skvělého koncertu pak dozníval ještě dlouho po přídavku, ukázce z Dvořákových Dumek.
Vrchlického divadlo v Lounech, Jan Vnouček


Spontánní hudba tvořená zralými umělci /koncert Českého tria na mezinárodním festivalu komorní hudby v japonské Nagoyi/
Čechy, odedávna nazývány pokladnicí hráčů na smyčcové nástroje, mají dlouhou tradici vynikajících hudebníků a komorních souborů. České trio mezi nimi zastává zvlášť důležitou roli. Za více než sto let jeho existence se zde vystřídalo několik generací a jeho členové byli vždy vybíráni spíše z nejlepších komorních hráčů než ze sólistických hvězd. Koncerty Českých trií nebyly nikdy extravagantní, o to více však zářily pravým muzikantským prožitkem. Předchozí generace Tria s pianistou Páleníčkem reprezentovala tento styl a jeho současní členové rovněž naplňují tuto tradici.
Koncert na Mezinárodním festivalu komorní hudby v Nagoyi v sále Denki Bunka Kaikan otevřelo České trio Haydnovým Triem G dur, Hob.XV/25. Půvabná melodie začátku 1.věty bývá často hrána příliš vyumělkovaně, ale České trio ji nechalo mluvit samu za sebe, průzračně čistě a přirozeně. Tato spontánní interpretace zůstala zachována i v dalším průběhu skladby a s vynikající vyvážeností vyvrcholila v závěrečném finále v maďarském stylu, kde ansámbl vyzdvihl i rytmickou složku věty.
Druhou skladbou bylo Trio op. 39 současného českého skladatele Viktora Kalabise. Jeho styl možná neobsahuje nejavantgardnější prvky, ale celkové vyznění bylo velmi duchaplné a skladba a rovněž její provedení se průraznou zvukovostí blížily americkému modernismu.
Ve druhé polovině koncertu zaznělo Dvořákovo Trio f moll op.65. Vedle častěji hraných Dumek je to další mistrovské Dvořákovo dílo, které má navíc pevnější strukturu a hlubší obsahovou působivost. Interpretace byla dynamická a vzrušující, nic nebylo přehnané nebo vykonstruované, hudba přirozeně plynula. Zvláště třetí lyrická věta, která bývá často hrána s přehnanou sentimentalitou, byla přednesena s klasickou vyvážeností a spontánností.
Čtyři přídavky - Dvořákovy Dumky, které přinesly pocit tvůrčího uvolnění a radosti ze hry, pak dojem z koncertu ještě umocnily.
Dnes, dokonce i ve světě klasické hudby, jsou oslavovány hvězdy a idoly. Tento večer Českého tria byl pro mě po dlouhé době osvěžujícím koncertem ryzí hudby hrané zralými muzikanty.
Senichi Nishizaki, Nippon Keizai Shimbun, Japonsko



Pražské komorní koncerty /Praha, Dvořákova síň, komorní cyklus České filharmonie/
V rámci cyklu koncertů Českého spolku pro komorní hudbu uskutečnilo v Rudolfinu svůj recitál České trio s programem, na němž mohlo znovu ukázat své kvality: Klavírní tria Luboše Sluky (č. 2), Bohuslava Martinů (č. 3 C dur) a Johannesa Brahmse (č. 2 C dur op. 8). Trio s nejdelší historickou tradicí v naší zemi hraje v obsazení Dana Vlachová (housle), Miroslav Petráš (violoncello) a Milan Langer (klavír). Vyvážená souhra, založená na mnohaleté zkušenosti s interpretací komorní hry, stojí na sólových schopnostech jedinců, jejich muzikalitě a spontaneitě. Ze všech výrazově tolik odlišných skladeb přímo čišelo toto hluboké zázemí, které vždy dokumentovalo totéž: technicky bezchybně podložený cit pro hudbu. Slukova jednovětá skladba, jež je mnohoznačnou osobní zpovědí, dává prostor pro dialog houslí a violoncella na pozadí "nervní mlhoviny" drobných not v klavírním partu. Její celkové klenutí do dramatického oblouku stojí a padá na muzikálním cítění interpretů. České trio skladbu vytvarovalo niterně a neokázale, o to účinněji pro posluchačské vnímání. Padesát let stará skladba Martinů, okouzlující všemi typickými prvky kompozičního vyjadřování skladatele, ale ve zpěvnější podobě než v jeho jiných komorních skladbách, též poukazovala na mistrné detaily souhry tří osobitých muzikantů. Vyzrálé a pro Brahmse nebývale radostně vyznívající druhé klavírní trio přineslo víc než dostatek možností předvést míru a ucelenost interpretace Českého tria. Brahmse nelze jen dobře zahrát, Brahmsem je nutno něco říct. Muzikálnost v pevně sevřených mezích spontánní souhry, je ideálním výsledkem interpretace tohoto vyzrálého Brahmsova komorního díla.
Eva Vítová, Harmonie



Dokonalí umělci, kteří vytvářejí hudbu v jejím stylu, citu a ušlechtilosti, ať je autorem kdokoliv.
Paul Somer, Classical New Jersey



Překrásný koncert v Orlové /Koncert pro Kruh přátel hudby Orlová/

Výběr z kritik nahrávek
Českého tria

Smetana: Trio g moll op. 15
Dvořák: Dumky op. 90
Arco Diva, UP 0017

LIDOVÉ NOVINY, 4.ledna 2000

České trio dostálo své slavné tradici

Setkání souboru velkých tradic s repertoárem, který patří mezi základní, nejpopulárnější a zároveň proto nejobtížnější díla české komorní literatury tak by se dala nazvat nová nahrávka Českého tria z července 1999. Pro novou produkci si členové souboru vybrali záměrně repertoár z děl našich klasiků, asi pro každou generaci budou představovat tato díla velkou výzvu. Její naplnění může být lákavé, ale zároveň velmi nebezpečné. V případě souboru s tak slavnou tradicí a přehlídkou zvučných jmen z jeho historie je toto riziko zvláště markantní. České trio se na nahrávce prezentuje jako soubor s jasně vyhraněnou interpretační představou, který volí pro svůj projekt klasicky čisté pojetí bez snahy individualizovat a "ozvláštňovat" a někdy až deformovat za každou cenu. Nahrávka ukazuje přesto zcela osobitý a "moderní" výklad. Dostatečně dramatický a tragický tam, kde si to autor přál, a dostatečně poetický, kde to bylo skladatelem v partituře předepsáno. Zvuk souboru má dostatečnou plasticitu a barevnou reliéfnost od jasně sonorních odstínů až po lehce potemnělé kombinace pastelových barev. Soubor působí velmi kompaktním dojmem, přestože je tělesem výrazných hráčských individualit. Měkce široký, šťavnatý a dostatečně naléhavý až dramatický zvuk houslí, plasticky čitelný a básnivý zvuk klavíru s pevnou, barevně a rejstříkově vyrovnanou linií violoncella tak lze charakterizovat jednotlivé členy souboru na nové nahrávce společnosti Arco Diva/Ultraphon. K mimořádné kvalitě nahrávky přispěla i špičková úroveň nahrávacího týmu v čele se zvukovým mistrem Václavem Roubalem a režisérem Jaroslavem Rybářem. Svoji roli zde jistě sehrálo i užití velmi progresivní zvukové technologie UV 22, která pomohla oblosti a plasticitě výsledného zvukového obrazu. Velmi zasvěcenou studii o obou dílech napsal v poznámce Graham Melville Mason, vynikající znalec české hudby a jeden z jejích největších propagátorů ve Velké Británii. I tento fakt podtrhuje skutečnost, že vznikla nahrávka mezinárodně srovnatelná, nevšední a nesmírně přínosná, která má šanci zapsat se jako pokračování odkazu předchozích generací. A jen takové mají v dnešní neuvěřitelné nadprodukci smysl.
Václav Tachecí


Mendelssohn - Bartholdy: Trio d moll op. 49
Čajkovskij: Trio a moll op. 50
Arco Diva, UP 0064

HARMONIE 9/2004

Dvě z nejhranějších a nejoblíbenějších klavírních trií romantismu se vyznačují nejen rozevlátou hudební dikcí, ale především mimořádně exponovaným klavírním partem. Mendelssohn byl vynikající pianista a klavírní part si určitě napsal "přímo na tělo". V případě Čajkovského můžeme pak vnímat vůdčí úlohu klavíru jako symbolickou poctu pianistickému umění Nikolaje Rubinštejna, jehož památce autor své Klavírní trio a moll připsal. Množství not, které oba skladatelé klavíru předepsali, svádí pianisty nezřídka k poněkud "velkorysému" pojetí. Hra Milana Langera se ale vždy vyznačuje obdivuhodnou zřetelností, a ani v tomto případě se umělec nijak nesnažil ulehčit si práci. Výsledkem je krásný, barevně pročištěný zvuk klavíru, a tím i celého souboru, což oběma dílům velmi svědčí. Langer navíc drží svůj virtuózní part v decentní, velmi kultivované komorní rovině a v žádném případě se nesnaží prosadit se na úkor svých kolegů. Je proto trochu překvapující, že housle i violoncello působí dojmem, jako by někdy až zbytečně ustupovaly zvukově do pozadí. Není ovšem vyloučeno, že spíš než o "pojetí" tu jde o zásah režiséra. Nic to však nemění na skutečnosti, že se na této nahrávce jedná o pozoruhodný a velmi vyzrálý výkon. Posluchači určitě ocení romantický náboj obou děl, přesvědčivé střídání nálad (variační druhá věta v Čajkovském), velkorysé gradační oblouky, brilanci a lehkost klavíru (okouzlující kaskády ve III. variaci Čajkovského, skvělé rychlé věty). Nepřeslechnutelným a výrazným rysem tohoto souboru je pak dokonalá souhra: Scherzo z Mendelssohnova Tria d moll přeletí s takovou jistotou, lehkostí, půvabem a švihem a v takovém tempu, že by tuto větu mohlo České trio rozdávat místo vizitky.
Věroslav Němec

Dvořák: Trio f moll op. 65
Suk: Elegie
Martinů: Trio č. 3 C dur "Grand Trio"
Arco Diva, UP 0072

HARMONIE 5/2005

Název České trio je velmi zavazující. Má totiž více než staletou tradici a pod tímto "erbem" hrál řada skvělých umělců. Ti z vás, kdo sledují vývoj Českého tria, vědí, že současné obsazení souboru si s minulostí nezadá a že patří mezi naši špičku. Co se týká nahrávacích aktivit, tak projekty pod hlavičkou firmy Arco Diva mají, dle mého mínění, progresivní tendenci. Jestliže předchozí projekt s hudbou Čajkovského a Mendelssohna (UP 0064- -2) byl na naše poměry dramaturgicky objevný, nyní se zdánlivě vrátili do známého českého prostředí. Omyl! Sukovu Elegii jsem neslyšel na desce už hodně dlouho, Martinů se sice díky dlouhodobému snažení skladatelovy nadace hraje čím dál více (viz například Smetanovo trio či mladá česká tria), ale stále ještě to není běžná součást nejen evropského, ale i českého koncertního života.
Na ansámblech typu Českého tria vždy obdivuji léty prohlubující se homogennost ve všech parametrech, jeden názor (i když se možná k němu na zkouškách tvrdě prokousávají), zpěvnost nejčistšího druhu, která prosakuje z každé fráze, zvláště v Dvořákovi. Prostě to, co jsem jako kluk a později student obdivoval na Smetanově nebo Vlachově kvartetu. Vše není sice heifetzovsky dokonalé, ale výsledný souzpěv je tak lahodný, že titul vřele doporučuji všem, kteří mají rádi "smyčcovou komořinu".
Lubomír Stehlík

Rachmaninov: Elegické trio č. 1 g moll
Dvořák: Trio B dur op. 21
Suk: Trio c moll op. 2
Suk: Elegie op. 23
Arco Diva, UP 0102

HUDEBNÍ ROZHLEDY 5/2008

České trio, v době svého vzniku současník proslulého Českého kvarteta, přečkalo všechny proměny způsobené neúprosně vyměřeným časem života jednoho každého umělce a stále setrvává na vysoké interpretační úrovni. O to pozoruhodnější je nečekaně volná frekvence vycházejících titulů. V katalogu firmy Arco Diva se s odstupem let objevily jejich nahrávky hudby Mendelssohna-Bartholdyho, Čajkovského, poté Dvořáka, Suka a Martinů a nyní – na letošním disku Rachmaninova, Dvořáka a opět Suka. Tam i zde je jakýmsi bonusem kratičká programní Elegie posledně jmenovaného komponisty.
Úvodní skladbou programu je Trio č. 1 g moll „Elegické“ Sergeje Rachmaninova – hudba zjevující věrnost svému titulu. Hudba jakoby řízená od klaviatury – tak vyznívají důležité pasáže díla. Milan Langer hrál rozhodně svou úlohu komorního pianisty s pozorností a vypěstovaným citem pro přesnou souhru a s lékárnicky pečlivým vážením ideálních dynamických dávek. Přestože často vystupoval a stále působí jako recitálový sólista, dokáže zde zacházet s nástrojem bouřlivých dynamických možností jako s ohleduplným partnerem obou smyčcových spoluhráčů. Mladý Rachmaninov příznačně využívá nostalgického témbru violoncella, které se brzy hlásí o svůj podíl na náladě opusu – housle mu pak jeho výsadu odnímají a rozvíjejí. Právě toto dílo se v repertoáru Českého tria ocitlo jako pozdní podpora talentovaného skladatele, dramaturgie titulu není ale nikterak náhodná, nýbrž cílená jednak náladově a jednak mládím samotných opusů. Druhý v pořadí patří do katalogu Antonína Dvořáka – po triu op. 65 z minulého disku nastudoval soubor pro tuto příležitost Mistrovo Trio B dur, op. 21. Třetí hudba v programu kompaktního disku – Trio c moll, op. 2 Josefa Suka se hodí více k úsměvné hudbě Dvořákově, nicméně elegičnost, která diskem prochází, má své místo i v hudbě Sukově – alespoň v závěru. Toto nikterak rozsáhlé, mladistvé, potřikráte revidované dílo, probíhá v kontrastním střídání nálad od melancholického, mladistvého bolestínství přes rytmické zvlnění až do finále, v němž z pletiva hlasů vystupuje pevná linie předesílající pozdější secesní melodie sukovského rodu. Jemné zacházení s klaviaturou splývalo se švitořivým hlasem houslí mnohdy rozprávějících s taktním violoncellem v družném duetu. Okouzlující nástupy obou smyčcových nástrojů byly přesné jako myšlenka sama. České trio vtisklo provedení přesvědčivý náhled na prezentaci tradice a odkazu klasiků domácí hudby. Vrcholem programu jeho kompaktního disku, který vešel do katalogu firmy Arco Diva letošního roku, je beze sporu Trio B dur, op. 21 Antonína Dvořáka – je oním příslovečným finale, které korunuje dílo, přestože tímto kusem ještě není obsah disku vyčerpán. Dvořákova triová hudba je úhelným a stavebním kamenem a neodmyslitelnou součástí repertoáru souboru – a má svůj prověřený a uznávaný interpretačně vybroušený, emočně bohatý styl. České trio dneška – Milan Langer (klavír), Dana Vlachová (housle) a Miroslav Petráš (violoncello) neochvějně prodlužuje dědictví nám dané. Již úvodní tóny věty daly na vědomí, že přicházejí nevšední okamžiky nahrávky. Báječná souhra, tak samozřejmá ve scherzosním úvodu, byla jedním z opracovaných a vybroušených stavebních kamenů vršících konstrukci Dvořákovy hudební představy. Allegretto scherzando je prodchnuto pevně radostnými tóny violoncella a sladkým témbrem houslí nad mužnými úhozy mnohde souznějící a jinde rozbouřené klaviatury. Milan Langer je zde komorním hráčem už jen co se souhry týče. Mnohem více slyšíme skvěle disponovaného sólistu povyšujícího perlivými běhy doprovodný part na virtuózní výstup. České trio nalezlo v opusu nejen jedno z oblíbených repertoárových čísel triové literatury, ale i úrodné pole pro prezentaci virtuózních poloh jednotlivých nástrojů, jakož i výše zmíněné synergie souboru. Housle Dany Vlachové mají na spodních strunách vláčnost a hřejivost vokálů, chvějivou nosnost v držených tónech delších hodnot a naproti tomu dramatické napětí ve vyšších polohách a to vše v okouzlujícím souladu s violoncellem Miroslava Petráše. Jeho nástroj jednak podporuje vzlet houslí a jednak je uklidňujícím partnerem v dramatických a vzrušených partiích.
České trio natáčelo svůj titul ve studiu Domovina v pražských Holešovicích v květnu a listopadu loňského roku v režii firemního nahrávacího labelu Arco Diva – zvuk Václav Roubal a Karel Soukeník, režie a produkce Jiří Štilec. Uzavřelo ho známou Elegií op. 23 Josefa Suka s podtitulem pod dojmem Zeyerova Vyšehradu a toto okouzlující dílko je v programu titulu podáno v kategorii Bonus Extra. Sličný buklet je korunován dvěma barevnými, umělecky hodnotnými podobenkami souboru, oproti přední straně lze z opačné cítit vlídnost historických boettingerovských portrétů bývalých protagonistů dobré pohody české hudby.
Rafael Brom

Článek o Českém triu
v Hudebních rozhledech 2/2004